Publicitad R▼
⇨ definición de bankovka (Wikipedia)
Publicidad ▼
Publicidad ▼
Wikipedia
Bankovka neboli cenný papír s určitou peněžní částkou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou. Bankovkami se zabývají obory numismatika a notafilie.
Obsah |
Bankovky se historicky vyvinuly z obchodních směnek- v případě předložení směnky byla původnímu majiteli vydána bankovka, kterou se banka zavazovala vyplatit při předložení určité množství zlata popřípadě určitou sumu.
Roku 650 našeho letopočtu byly první papírové peníze vydány za císaře Kao Tsunga (Čína),[1] ale za všeobecnou měnu jsou uznány až v 10. století. Marco Polo roku 1298 píše že bankovky jsou v oběhu i v Persii a Japonsku.
Aby se nemusely vyměňovat pytlíky mincí, zavedli ve středověku evropští obchodníci takzvané úvěrové úpisy. Od 17. století vydávaly takové úpisy přímo banky. V té době kovová platidla nestačila pokrývat prudký růst objemu transakcí v obchodním styku.
Začaly se používat směnky jakožto cenné papíry, ve kterých se jejich vydavatel zavazuje vyplatit držiteli určitou částku. Se směnkami se tak začalo obchodovat. Směnky měly v praxi několik nevýhod – byly vždy vypsány na pevnou částku a jejich reálná hodnota závisela na platební morálce konkrétního vydavatele (emitenta).
Banky proto začaly směnky vykupovat a vyměňovat je za směnky vlastní – bankovky. Ty mohly být kryty vykoupenými směnkami nebo zlatem. Vzhledem k problémům s tímto systémem byl vytvořen monopol na vydávání bankovek, který byl svěřen centrální bance. V České republice tak smí bankovky vydávat pouze Česká národní banka.
První "bankovky" na území rakouské monarchie se začaly vydávat na konci vlády Marie Terezie. Poukazy začala emitovat Vídeňská centrální banka, proto se začaly nazývat "Banco-zettel", doslova "bankovní cedule". Počeštěním vznikl název "bankocetle". První oficiální "bankovka", vydaná na státní náklady byla vydána v emisi k 1. lednu 1800. Lidé však tehdy k novým kreditním, a tím pádem nehodnotným penězům neměli důvěru.
Bankovky některých měn byly v minulosti kryty zlatem, stříbrem či jinými komoditami. Vzájemný měnový konverzní poměr se odvozoval právě od množství zlatého obsahu. Takto kryté bankovky bylo možno kdykoliv po předložení směnit za komoditu, která měnu kryla. Toto komoditní krytí měny tvořilo rovnovážnou měnovou soustavu, za kterou ručili emitenti bankovek. Dnešní bankovky (až na vyjimky) již nejsou kryty drahými kovy. Pro mnohdy zadlužené státy by toto počínání bylo nevýhodné. Výborným vzorem bankovek, krytých stříbrem a zlatem jsou dodnes platné dolary Spojených států amerických se žlutou a modrou pečetí. Ty byly vydávány hlavně ve 20. a 30. letech 20. století v emisích "Silver Certificate" (s modrou pečetí pro bankovky kryté stříbrem ) a "Yellow Seal" (se žlutou pečetí pro bankovky kryté zlatem ). Dnešní dolary mají pečeť zelenou, což znamená, že nejsou kryty, tudíž jsou kreditními státovkami.
Na bankovkách se používá řada technických prvků, které mají zabránit jejich padělání.
Contenido de sensagent
computado en 0,031s