Definición y significado de dovolená

Dovolená je pracovní volno v zaměstnání, dlouhodobá doba odpočinku, kterou na základě zákona poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům, aby si odpočali a zregenerovali své síly pro další výkon práce.

  Dovolená podle českého práva

Dovolenou určuje podle rozvrhu čerpání dovolené zaměstnavatel, přičemž je nutné přihlížet jak k provozním důvodům zaměstnavatele, tak k oprávněným zájmům zaměstnance. Určena by měla být tak, aby zaměstnanec mohl v příslušném roce vyčerpat alespoň čtyři týdny dovolené, která mu za daný rok přísluší. Jestliže by ji nemohl vyčerpat celou, převádí se do dalšího roku, případně s jeho souhlasem ještě do dalšího následujícího roku, pak ale nárok na ni zaniká.^[1]

Dovolená je placená, za její čerpání přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.^[2]

  Druhy a výměra dovolené

Pokud byl zaměstnanec v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele alespoň 60 dní, má nárok na dovolenou za kalendářní rok, popřípadě na její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého roku. Poměrná část činí za každý odpracovaný měsíc jednu dvanáctinu dovolené, která by náležela za celý rok. Pokud by zaměstnanec neodpracoval pro daného zaměstnavatele alespoň 60 dní, má nárok na dovolenou za odpracované dny, která trvá jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů.^[3]

Základní výměra pro všechny zaměstnance jsou čtyři týdny za rok, jestliže by ale šlo o zaměstnance např. státu, obcí, krajů či příspěvkových organizací, jde o pět týdnů ročně. U učitelů je to už dokonce osm týdnů ročně.^[4]

Zaměstnanci, kteří pracují v dolech, v prostředí, kde jim přímo hrozí nákaza infekcí nebo jsou vystaveni ionizujícímu záření, s duševně chorými nebo mentálně postiženými, ve věznicích nebo jako potápěči, mají navíc nárok na další dodatkovou dovolenou o výměře jeden týden ročně.^[5]

  Reference

1. ↑ § 217 a § 218 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZPr“)
2. ↑ § 222 odst. 1 ZPr
3. ↑ § 212 a 214 ZPr
4. ↑ § 213 ZPr
5. ↑ § 215 ZPr